Balíček básní

Balíček básní v rukou jsem svíral
V podkrovním pokoji na konci léta
Když upřeně do tmy oknem jsem zíral
Zda v rozbřesku bude tvá silueta

Noc byla teplá tichá a klidná
A přesto milá má nebyla snadná
Naděje setkání byla jen bídná
Nebo spíš popravdě – nebyla žádná

Balíček básní pokus ten poslední
Sdělit co vlastně v mé hlavě se dálo
A vyřešit všechno ještě než se rozední
Když po celou dobu jsem říkal tak málo

Balíček básní to celé mé jmění
Stál jsem jak socha má dávná dámo
Cítil jak blíží se mordu svou cení
Ze tmy se nořící sobotní ráno

Balíček básní celá ta sláva
Upadl na zem já držet ho přestal
V rozbřesku ranním plakala tráva
A na cestě pod oknem zas nikdo nestál