Láska k veršům

Jsi to jediné, co mi na světě zbylo,
s půvabem jdeš rovnou před moji tvář,
na mě zamrkáš, přineseš novou zář,
z níž vzejde další mé, krásné dílo.

Jsi moje nové ráno i noc,
můj každodenní nový host,
překypuješ barvami léta i zimy,
s nimiž ve verších dokážu divy.

Jsi stádo divokých černých koní,
jsi rostlina jejíž květy vždy voní,
jsi tančící víla uprostřed chaosu,
jsi bosá noha chutnající ranní rosu.

Občas mě tvá přítomnost hluboce bolí,
neboť zasypavám trhlinu od lásky solí,
ale vím, že i v těchto chvílích musíš tu být,
abych dostal bolesti ven a mohl znovu jít.

Bez tebe zel bych prázdnotou,
tonul s nehynoucí temnotou.
S tebou veškeré mé lidství přežije,
protože jsi to ty, překrásná poezie.