M U Ž K T E R Ý P Ř I C H Á Z Í S P O D Z I M E M

Muž, který přichází s podzimem




V noci slunce uvnitř soustavy zhasíná
cítím chlad podzimních ulic
opět chladná mizérie a na ráno čekáš celý den
až tě mravenčí v konečcích prstů
u nohou
boj o život pokračuje bez zápalu
bez rozbřesku

Pak ti někdo podá ruku a představí se jako tvá naděje
Vypadá jako hodný ale ustaraný dědeček
Ale ty se mu nemůžeš podívat ani do očí

Ručičky na hodinách odbíhají od hlavní události večera
v osm třicet jsem měl být na mostě a pokračovat směrem koleje
dokud neprojede první vlak
na opravu už nebude čas
musím položit koleje tam kudy má vlak za okamžik jet
a čekám
kdy se to nestane





už se setmělo


je jaro ale vlastně dávno sychravý podzim a déšť se ztrácí ve stínech kolemjdoucích
někteří spěchají jiní se loudají
šátrám po kapsách a lovím poslední zbytky cigaret

už jen vlastní vůlí budím dojem života
ty stromy všude po zahradách se naklánějí pokaždé tam
odkud vítr nefouká




život je krásný ale osamělý a já už nejsem statečný

všechny životy které jsem žil
vyvolávaly dojem
že jsem







Tolik zbytečných jmen a stejně zůstaneš u toho které ti dali
a nějaké ty stíny kolemjdoucích už dávno splynuly s tmou
všichni jsme nic a nic je všechno
každý je jednou někým
alespoň na okamžik


a někdy si to všechno skutečně myslím