Jsem vykvetla

Nestřežený okamžik-

Oči zaujaté hmatem

Ruce hledí na dva malé prsy

Roztažené nohy nejostřejších nůžek

Losová kůže (na dotek jak satén)

Malý, nepatrný vryp

(Tenký pramínek krve)

Prsty ho roztáhnout z obou stran

Podobá se řece s širokými břehy

Protože on zvenku zůstal nepoznán

Tak jsem vešla dovnitř a ránu zacelila stehy

A teď jsem v něm

A nemůžu ven

A vlastně ani nechci  

Jsem boule pod kůží jsem cysta bujím v tmách

Spolu jsme tak těžcí

Prolézám mu tělem s pomstou na dosah

Podobna rakovině

Chci aby chcípl.

Vždycky jsem byla svině?