Co když

Tušil jsem tě v každé kapce rosy toho rána
Co třpytilo se na jehličkách modřínů
Ač chtěl já vůbec nenalézal příčinu
Proč upírám svou mysl stále kamsi do neznáma

Tušil jsem tě v každém proužku světla toho jitra
Co procházelo korunami stromů
Nevěděl proč a navíc ještě k tomu
Ani kde tušit budu tvoji bytost za hodinu – zítra

Když budeš jednou vodou kamením a květem
Když budeš řeka píseň nebo chrám
Když budeš všude kam se podívám
Budeš pak pro mě navěky celým mým světem?

Ví to snad déšť a nebo noční vítr na horách
Zda budeš navždy jenom hezkým snem
Či jednou v šeru těsně nad ránem
Uslyším jenom pro sebe tvé tiché - ach