Anotace: Copyright to Robert Brtník 18.11.2017
Sbírka: Vyjetej z piv, stále píšu sračky
Tichý podzim, bože ach ten tichý podzim
Kdy koloušci běhají po polích a matky choulí se k nim
Stromům spadalo listí, jak chemoterapeutickým existencím, bolestí prosáklých
A nože bodajíc do chladných duší
Hledajíc cíle a ani netušíc
Že to co je modlou se obrátí v prach
Zmizí v milionech astralních drah
A já stojíc v chladné pustině svého já
Nedýchám, nežiji, umírám
Rok je jako člověk - rozkvétá, bují, zraje a uvadá. Nakonec odejde a nahradí jej nový, do něhož se vkládají nové naděje i přesto, že v něm zůstalo něco z toho předchozího. Píšeš dobře ;-)
29.01.2018 17:28:40 | Chancer
Umírat tiše je s správné
protože k "kraválem" přicházíme na svět
(to není cynismus to je život)
19.11.2017 19:28:21 | VEDz RVAHEs