Tulačka životy

Procházíš se chodbou s květinou

Oči zbarvené mořskou hlubinou

S tváří stále tak nevinnou 

Proč mizíš tak najednou

 

Dny končí když oči zavíráš

Hlava se mi točí když se usmíváš

Srdce buší když mne objímáš

Ačkoli to sama nevnímáš

 

Vše mění se v kámen a prach

Co bude dál je ve hvězdách

Již nepotkávám tě na chodbách

Štěstí přeji ti v modlitbách 

 

Nic netrvá věčně a přesto to nekončí

Dokud se s nadějí člověk neloučí

Čas jizvy a rány možná jednou vyléčí

Dokud neskončíme lásce v náručí

 

Život příběh nezavírá

Dveře jsou vždy dokořán

Láska nikdy neumírá

Osud není pevně dán