Do misek vah vkládám své hříchy
S pokorou přijmout svůj trest
Za to jak plný jsem byl pýchy
Do tváře omyly ostatním vmést
Pohřben zaživa vlastními nedostatky
V kamenných zdech temné krypty
Z minulosti zbyly jen ostatky
Smrt poskytla mi své jemné rty
Zašeptala sladkým hlasem neznáma
Bledá kráska v černé oděna
Krásné černé oči a ona tak sama
A já stál jak solný sloup či stěna
Nemám právo kráčet mezi živými
Pobídla mi ruku svou studenou
Přivítala mne , vítej mezi svými
cítil jsem úlevu tak najednou
Konečně patřil někam kde život
Není dán hmotnými statky
Kde není k zášti a závisti důvod
Žádné vyvolané zmatky
Jen tichá věčnost bez samoty
Bez válek o území a náboženství
Zde končí dny lidské slepoty
to nekonečné šílenství