ZRCADLOVÉ MŽIKY
dívám se do zrcadla
odkud promlouvá ke mně
čas
klidně a beze spěchu
taky bez příkras
pravdou si se mnou pohrává
přestože na nic nemusí si hrát
klidně si na vše počká
tváří se lhostejně ledabyle
jen ze dne na den milosrdně klame
co jsem ale já?
ten kdysi svěží mladík
před fůrou ošoupaných let
nebo ten unavený muž
co na mě právě zírá
či možná jednou věkem sešlý kmet
snad všechno dohromady?
sčítají se dny s těmi předchozími
nebo se naopak odčítají?
jsem jenom zlomek přítomnosti
ve svém časem vymezeném celku
nebo jsem co jsem byl
i s tím co budu
až se můj příběh uzavře
se vším všudy
a já tu nebudu
svou smrtí završený
co vůbec o sobě víme
a co o těch druhých
děti
muži
ženy
stojím před zrcadlem
a usmívám se
k čemu tolik slov
když čas si stejně vede svou
k přáním i prosbám hluchoněmý
Slezsko, 24.11.2017
https://www.youtube.com/watch?v=J7-dDGGYtNw
jsi tak pravdivý, tak svůj, tak mimořádně duchaplný chlapík... poděkuj si v tom odrazu v zrcadle...
09.12.2017 05:30:23 | zelená víla
Čas se nám vráskami jen vysmívá,
často jak na první pohled zdá se,
uvnitř vůbec to tak nebývá.
A dokud srdcem,
nepřestaneš se sám smát,
pozná to každý Ami,
každý, kdo má tě rád. :-)
25.11.2017 16:39:36 | Dreamy
Mluvíš mi z duše, milá Dreamy - i pro mě je důležitější vnitřní krása, která ostatně umí zkrášlit i zevnějšek nehledě na věk... :-) Díky za pěkný komentář :-)
25.11.2017 16:46:34 | Amonasr
Mi se líbí starší muži, odjakživa, jako holka jsem byla platonicky zamilovaná snad do všech svých lékařů a pak jsem se divila, když mi umírali, měli být přece nesmrtelní...
24.11.2017 21:21:45 | Philogyny1
Je bezva, že i starší se líbí někdy mladším - svět se tím stává tak nějak spravedlivějším... ;-))
24.11.2017 21:25:07 | Amonasr
myslím si, že jde spíš o to, že jsme si měli co říct a oni neublíží, pořád to mám nastejno, když si chci popovídat, tak se objednám... :)
24.11.2017 21:31:30 | Philogyny1
Moudrost, klid, něha, jemnost, noblesa, oduševnělost, rozhled, jistota, neměnnost názorů. :) to cítím - z tebe :) v životě jsem tě neviděla a neuvidím. ale cítím to tak.
24.11.2017 21:21:32 | Anděl
...stárnout a porovnávat obraz v zrcadle s fotky z dávných let je velmi smutné, jen oči a výraz zůstávají nezměněny a přitom člověk uvnitř si připadá stále stejný
24.11.2017 19:59:52 | Šípková Růženka
Ano - to je moc trefná poznámka, že si člověk uvnitř připadá stále tak nějak stejný :-) To jsi asi kápla na podstatu toho podivného paradoxu, který mě při pohledu do zrcadla občas tak zaskočí... Příště si má duše snad vybere k ubytování něco odolnějšího, co tak rychle nepodléhá zkáze... ;-))
24.11.2017 20:07:01 | Amonasr
Snad to nebude tak zlé. Dívej se na sebe a uvidíš. Určitě máš i tak krásnou schránku, o kterou se hezky staráš.
24.11.2017 20:09:15 | Šípková Růženka
Beru to s úsměvem - fakt to nijak neprožívám... ;-) A vlastně si stárnutí svým způsobem i užívám - už si umím vychutnat trvalejší hodnoty než jen nějaké chvilkové poblouznění něčím rychle pomíjivým... I když žádné radosti se také zbytečně neodříkám... :-)
24.11.2017 20:12:55 | Amonasr
To jsem moc ráda. Jsi velmi moudrý. Mám tvá písmenka moc ráda, jsou pro mne velkým ponaučením a poznáváním krás stáří.
24.11.2017 20:14:47 | Šípková Růženka
Mám doma takové velmi staré zrcadlo.Kdysi se v něm objevovala docela hezká holka, ale teď se asi pokazilo - ta tvář má vrásky kolem očí a prošedivělé vlasy. Tak jsem se podívala do jiného a zjistila, že chyba není v zrcadle, ach jo. Díky za hezkou básničku. Ráda dávám ST
24.11.2017 19:48:08 | danaska
Vždycky je fajn, když si člověk nepřipadá s něčím tak sám - díky, danasko ;-))
24.11.2017 19:56:35 | Amonasr