Když se připozdívá ...

Bývá v nás prázdno
o malé místnůstce,
kde dětský smích
zavadí o dno,
jako když slůvko ztichne
po rybí kůstce ...

Jsme a nejsme
tak nějak rozfoukáni.

Slyšíš pampeliško
nejsi k usebrání
po lukách
v tmách rozstrkáni ...

A nakonec jen býváme
skrytí vlastnímu zraku
o sobě jen slýcháme,
když dětem zpíváme o zázraku,
že snad bychom i bývali
kdyby v nás nebylo strachu
a v srdci pozotvírali,
aby slunce vyhlédlo z mraků ...