Vánoční zázrak v New Orleans

Sedim v neworleanskym baru,
ve čtvrti nejhorší pověsti,
včera jsem střelil svou káru,
sedim tu hlady už vod šesti.

Z rádia zaznívá saxík,
zaprášený hodiny tikaj,
někde venkou troubí taxík,
zašlý vánoční světla blikaj.

Mejch nejposlednějších prachů
už mě zbavily starý dluhy,
nepučí mně žádnej z bráchů,
těm teďka patřej vyšší kruhy.

Holka mi utekla s frájou,
takže tady vysedávam sám,
poslouchám, jak dixík hrajou,
aspoň něco príma z toho mám.

Sedim v neworleanskym baru,
ve čtvrti nejčernějších ulic,
chci jenom upustit páru,
vo Štědrym dnu cejtim se nanic.

Zůstal tu se mnou jen barman
- férovej chlap bez blbejch frází,
bouchly dveře, chladnej závan,
nádherná holka dovnitř vchází.

Sedá si sama do rohu
vobjedná dvě whisky bez ledu,
přehodí nohu přes nohu,
gestama zve mě na besedu.

Vytahuje chleba s máslem,
dělí napůl a nabízí mně,
pak to se mnou sekne málem,
když tadle holka políbí mě.

Sedim v neworleanskym baru,
ve čtvrti feťáků a šlapek,
dělám za životem čáru,
vode dneška jsem slušnej chlápek.