Schoulena v koutě s potrhanými křídly
Se strachem v očích co má se dít
Mění barvu tak jaká duše v tobě sídlý
Můžeš zůstat a nebo odejít
Křídla černá neznamenají nic
Skutek o tobě vypovídá
Tvé činy řeknou daleko víc
Mezi tím den s nocí se střídá
Roztáhni svá krásná křídla
Vyleť tam k oblakům
Cesta osudu jenž si nezahlédla
Dej slunečním paprskům
S duší uvěznou v řetězech
Sužují tě vlastní pocity
Svět není o vítězech
Hlavní je kdo jsi ty
Krvavé slzy stékají
Smutek na tváři
Pírka pomalu padají
Přicházíš o záři
Anděli jsi tím kým chceš být
Zeptej se srdce na tóny
Nech tu píseň životní dále znít
Pocit tíživý a nevítaný
Proveď mě mou cestou poslední
Nechť začne má pouť
Dříve než se opět rozední
Na bárce z kostí plout
Ty jenž mezi námi neděláš rozdíly
Doveď mě tam kde živé opouštím
S přáním aby beze mě dobře žily
Snad ty kteří odešli přede mnou spatřím
Pláč slyším ten pláč
Který zní hlubinách
Když se ti uleví plač
Sama kráčíš v temnotách
Ach...je to zvláštní, ale vidím spíše smutné anděly. Asi to tak má být...ale přesto - strážní andělé snad tolik smutní nejsou...doufám.
Moc krásné...**ST**
22.12.2017 12:30:11 | Anděl
Všechen konec je smutný neb nic netrvá věčně , stejně tak jako cesta životem nebo cesta po něm a myslím že i na té nás bude někdo jako poutníky provázet kam patříme :) nevím zda jsou smutní nebo šťastní andělé strážní takže na tuto krásnou odpověď ti bohužel svou dát nemohu :) snad jen že mi připadá smutné jak některé bytí končí stejně tak jako každého z nás zasáhne konec někoho nám blízkého .. :)
22.12.2017 19:43:18 | Dědek