Jak dívka potkala anděla

Jak dívka potkala  anděla

Dívka,jest právě něhou naplněna,

chlapci ji snaží se oplatit.

V podobný okamžik dosud jen snila,

jen s ním je schopna nemyslit.

Po jeho boku klidem je zmocněna,

vidíce všechno tak jasně.

Bohové na Zem ji seslaly anděla,

spolu s ním plamínek,jež neuhasne.

Dívku i anděla zvláštní cit pojí,

pozemskou řečí vyjádřit nelze.

Chráněna pažemi rozmile hledí,

cítíc-se v bezbečí,cítíc-se křehce.

S vděčností hledí do tváře bytosti,

jež nebeským prachem je tvořena.

On zahlediv-se do temných dvou tůní,

jimiž je dívka obdařena.

Nechť se ty chvíle s rozbřeskem nekončí,

ať trvají nejméně věčně.

Z doteků křídel ji hlava se zatočí,

anděl ji laskává nebesky něžně.

Láskou svedeny dvě bloudivé duše,

míjí-ce se možná již roky,

nesmírné štěstí s osudem spjalo se,

konečně kráčejí stejnými kroky.

Neznámou slastí se jim nedaří nabažit,

dívenka již bez něho bý-ti nechce.

On držíc ji pod křídli,nechtě ji pustit,

žádný z nich loučit se nechce.

Děvčátko doma usedlo v kanape,

bez křídel objetí usnou-ti nelze.

Prosebně hledí nahoru na nebe,

snaží se dopravit tam malý kus sebe.

Ona jen na krátko tváří se nejistě,

novými dojmy již po okraj plna.

Své druhé já pustit ke slovu nechce,

hádat se s ním,že není vinna.

Dnes mladá žena potkala anděla,

polibky oseta celičká.

On nedočkav vroucně ji objímá,

z dlouhé noci zbývá jen chvilička.

,,Usínej sladce"-šeptá a loučí se,

ačkoliv odejí-ti se mu nechce.

Po celou noc Ti dva smějí se na sebe,

mávnutím perutí je zmiziv v dálce.

Ne jeden z nás je obklopen anděly,

avšak většině ukázat se nechce.

Jen duše nevinné zatím ho spatřily,

dnes v noci byl představen přehezké dívce.