Demonstrace

Jak už se to lidem stává,
když se hlásí o svá práva,
přitom, co se poldům mává,
podává se vždycky tráva.

Obvykle chci něco změnit,
v srdci pevná mladá víra,
dnes poprvé to tak není -
- v ruce pevně brko svírám.

Skleniček pár a pár tahů z trávy,
chtěl jsem být cool, frajer, pašák.
Nějak to nesedlo, začínám se dávit,
na Václavák vrhám vlašák.

Ohodil jsem vlasy paní,
hle, co že to přistálo na ní?
Toť snídaně moje ranní!
Ať to skončí, je mé přání.

V břiše bublá jako v měchu,
maso brzdím o zuby,
paní prchá v kvapném spěchu,
přivábila holuby.

Tak jak hučí Niagara,
další porce letí z krku,
zvedá se z ní hustá pára
a holubi vřískaj „vrků“.

Společnost se možná spletla,
demokracie zle vzkvetla,
řvát pod koněm máme právo,
paní řve víc, než je zdrávo.

...viním z toho tebe, trávo!