Říjnová

Jsi list
a tvá duše vítr říjnový
chvěješ se tak,
že ve tváři ti nelze číst
pro tenký srpek světla
jenž v sobě skrývá
měsíc nachový.

Jsi list
co bledne v nevyřčená slova
a vznášíš se v poryvech
slunečních paprsků.

Je slyšet hudbu
jež kdosi neviditelný
vyhrává na klapkách rosy
až z řapíků zazní flétnička Panova.

A já podzimní král
smutním pro křídla Pegasů
těžknoucí kopyty
v bahniscích dnů do olova.

A já podzimní král
utrácím tvé listy
za vločky sněhu
a tebe dál
marně provázím místy,
kde bych našel pramen
co nepropadl ještě
mlčením těžkých ledů ...