OBRAZNÁ

Naštěstí ještě umíme číst. A tebe čtu moc, moc ráda.ST*

18.01.2018 19:44:04 | Šípková Růženka

No však by to bylo smutné, zrovna na Literu, kdybychom neuměli... ;-)) Děkuju, Šípková Růženko, moc si toho od Tebe vážím :-)

19.01.2018 11:09:29 | Amonasr

Já čtu obrazy moc ráda... :)

18.01.2018 15:54:46 | Philogyny1

Já jak které... :-)

18.01.2018 16:01:38 | Amonasr

Některé ani nerozkliknu... :)

18.01.2018 16:32:21 | Philogyny1

;-))

19.01.2018 10:30:12 | Amonasr

...kdyby o něčem lepším nesnil, umřel by člověk na realitu...je to nebezpečná závislost..? ;-)

18.01.2018 15:28:15 | bogen

To jsi napsal naprosto přesně i s krásným přirovnáním, bogene - co by to bylo za život bez snění... Nehledě k tomu, že bychom asi stále žili někde v pravěku jako opice - vždyť co jiného nás víc neustále někam posouvá než snění... Ale jako každá droga může být podle mne i závislost na snění nebezpečná, pokud se to s ní přehání až příliš a ztratí se spojení s realitou, v níž chtě nechtě žijeme také... ;-)

18.01.2018 15:36:10 | Amonasr

:-) snění je svoboda a ještě ho můžeme dát na papír :-)! Skvělé :-)! ST

18.01.2018 14:06:54 | Fany

Přesně tak! Díky za souznění, Fany :-))

18.01.2018 15:06:44 | Amonasr

:-)

21.01.2018 13:44:28 | Fany

A to je úplně to nejvíc✴

Je to dar nad dary✴

A jeli někdo takto obdarován, pak je vítěz✴

Být ve víru neviditelného a pak to reprodukovat na papír✴

18.01.2018 12:41:06 | Akyš

To jsi vystihl moc hezky a povedeně, Akyši - díky :-)

18.01.2018 15:06:03 | Amonasr

Oscar Wilde :
„Umění žít.To je to jediné, opravdu krásné umění, které jsme v moderní době vytvořili.Věřím, že kdyby alespoň jeden člověk mohl plně a cele využít svůj život, dát tvar každému citu, výraz každé myšlence, uskutečnění každému snu, světu by se dostalo takového svěžího, radostného podnětu, že bychom zapomněli na všechny choroby středověku, a vrátili se k helénskému ideálu.Ba možná k něčemu ještě jemnějšímu,bohatšímu než je ideál helénský.Doufám, že jednou najdeme ve svých srdcích tolik svobody a pravdy, že umění bude světem,v němž budeme žít, a každý bude umělcem.“
Zdroj: https://citaty.net/autori/oscar-wilde/citaty-o-zivote/
A já k tomu jenom dodám - snít je veliké umění. Utíkáme se s radostí do tohoto světa, kde jsme tím, čím chceme být, s tím, s kým chceme být a tam, kde chceme být. A to nám nikdo nevezme! Krásně napsané a nádherná píseň s nádhernou Marlene.**ST**

18.01.2018 12:38:06 | Anděl

Ty Tvé komentáře jsou pokaždé krásnými reflexemi, nad kterými má smysl se dále zamýšlet, Anděli - díky :-) A díky i za Tvůj čas, který tomu jistě obětuješ - to pak má člověk opravdu pocit, že nepíše nadarmo... :-)

Původně jsem hledal nějaké zhudebnění Prévertovy básně "Jak namalovat portrét ptáka", ale žádné opravdu povedené jsem neobjevil. Narazil jsem ovšem na tuto Kosmovu skladbu s jiným Prévertovým textem a v podání Marlene Dietrich mi to připadá opravdu kongeniální. Tak mám radost, že se Ti také líbí :-)

18.01.2018 15:04:21 | Amonasr

Ami děkuji:) přiznám se, že tuto báseň neznám. Ale někde jsem zahlédla slova, co mi utkvěla: "maluj váhou muší" to se mi docela líbí:) ostatně, taková moucha kdyby namočila svoje nožky do barvy a ťapkala po papíře, kdoví co by z toho vylezlo:):):) tuhle myšlenku by asi ocenil Jort:) Marlene byla krásná žena po všech stránkách...

19.01.2018 06:43:26 | Anděl

No vida, Anděli - tak aspoň někdo tu nezná tuhle báseň :-)) Kdysi se probírala v hodinách literatury snad na všech školách, až se z ní stalo takové otřepané „klišé“ a kdo se chtěl předvést, že něco ví o poezii, musel se o ni nějak „otřít“, když to přeženu… Nedávno jsem ji ale slyšel ve Viole v geniálním přednesu Josefa Somra a snad až tehdy jsem pochopil všechny ty úžasné postřehy, co v sobě nese. Schválně jsem si ji zase vygoogloval (nazpaměť ji samozřejmě neznám, jako ani žádnou jinou), zda v ní neobjevím i to malování váhou muší. Pokud jsem četl pozorně, tak to tam není, ale do smyslu té básně by to myslím krásně zapadlo a věřím, že by to tam Prévert klidně Tobě i mně pro radost bez protestů zakomponoval, kdybychom ho o to požádali… :-))

19.01.2018 11:07:03 | Amonasr

Nu, tak díky Tobě, Ami:) jsem si přečetla něco málo o J.Prévetovi. Líbí se mi jeho názor, že poezie je řeč, která zpívá:) jinak báseň chci přečíst v klidu domova. Naše profesorka češtiny byla naprosto nadšená obdivovatelka malířství, takže jsme probrali v hodinách literatury všechny možné malířské směry společně s jednotlivými malíři. Proto mám doma plno knih s obrazy z galerií z celého světa. Pokud si vzpomínám, básně jsme moc neprobírali, ale k maturitě nás samozřejmě připravila perfektně, její výklad totiž byl přehledný a výpravný:) nevím, zda toto slovo se sem hodí, ale mně se líbí:)vidíš, jaké jsi mi přivovlal vzpomínky dávno zasunuté někde v šuplíku mojí rádoby funkční kůry mozkové?

19.01.2018 13:50:40 | Anděl

Pěkné vzpomínky, hezky se mi četly - díky za ně, Anděli :-)

19.01.2018 13:58:00 | Amonasr