snová....

korálky štěstí...
rozsypané přinesly mi neštěstí...
padaly do zelené trávy...
na blankytně modré hladiny...
na pevnou zem...
mé srdce se zaplňuje pocitem...
že se mé srdce rozpadlo...
jako obyčejné zrcadlo...
na tisíce kousíčků...
měsíci počkej chviličku...
svítíš mi na zem...
a já vidím...
kde částečně jsem...
a cítím...
jako s ranním úsvitem...
vytrácím se s pocitem...
že půl dne s Vámi nebudu...
ale v noci zase přijdu...
a nabídnu Vám krásné snění...
protože mám tu moc...
Vám ke štěstí ve snu dopomoct...
proto se bojím bdění...
těch chvil zapomnění...
chtěla bych být stále s Vámi...
budete semnou stále svázáni....
leč Vy nemůže stále spát...
a mé sny si nechat zdát...
tak toužím po nocích...
a snových potocích...
kdy Vás tam ponořím...
a vytáhnu až mi kohout dá znamení...
že blíží se ranní svítání...
nechte mě vstoupit do Vašeho srdce...
budu Vám dělat snového průvodce...
milého přítele...
co v noci při Vás vždy je...
tak zavřete oči a nechte vést...
lodí na vlnách nést...
a já Vám přinesu líbezné pohlazení...
s zážitkem co na světě není...
tak sladké snění mí mílí hosti....
mám krásných snů pro Vám dosti...
tak usněte brzy a já přijdu...
a do svého království Vám zavedu...