Stojím na skále
pode mnou tažní ptáci
v maskáčích odstínů
šedivou louku
s mrazivou dekorací
darují podzimu
plstěné dredy
zavšivených myšlenek
vyčešu ven
po vlase sjede
paprsek poznání
vesmírem
do našich srdcí
promítne náladu
setkání
po vzácných kapkách
sytíš v bázni
mé vnímání
zrcadlo snové krajiny
oslní
odrazem do očí
co za ním...?
Podvědomá ...:)
22.01.2018 13:06:45 | Malá mořská víla
napůl ano napůl ne, záleží jak ostrý paprsek zrcadlo zrovna odráží a nakolik mě probere... dík za zastavení
22.01.2018 19:49:02 | Laika
Právě o tom čtu...ti co v nás dokáží roznítit emoce, jsou nám prý darem, dokážeme se díky nim lépe dekódovat :)
24.01.2018 09:38:24 | Malá mořská víla
To je pravda, jen procítěné chvíle dávají smysl. :-) Moje okoralé srdce se probudilo, když jsem se zamilovala a bylo celkem jedno, že neopětovaně. To cítění se pak rozšířilo i na vnímání dalšího života...
29.01.2018 20:04:40 | Laika