Bylo

Bylo je a bude mi patnáct,
už nikdy nebude mi víc.
Nezažiju těch sladkých sedmnáct,
už neucítím bolest lásku...prostě nic.

Jen prázdnota mě provází,
do všech těch cest mých.
Přes hromadu těch nesnází,
teď dlouho neuslyším smích.

Smrti jsem čelit musela,
jen škoda, že je konec.
Tomu zranění jsem podlehla,
znovu žít bych chtěla přec.

Dívám se na všechny, na to, jak se trápí,
Proč jen nechápou, že já jsem tady?
Proč většína se v chlastu utápí?
Proč maj všichni tyhle vady?

Ze všeho mi třeští hlava,
slyším je když na mě mluví.
Neodpovím, vždyť jsem mrtva,
pochopí to někdy, kdo ví???