Růže orosená krví
pevně sevřena v dlani
srdce nebuší jen chladne
jako náhrobek z mramoru
každý svou vnitřní bestii krmí
někdo uvnitř jiný na ní
dokud nepadne
na dno v prostoru
i jindy sarkastický měsíc pláče
tisícem slov
jako smuteční průvod za padlého
neboj znám tě
to ty............. jsi já
a smutné pavlače
obtěžkaných vdov
prosí za nenarozeného
neboť znám tě
to ty.............jsi já
růže orosená krví
v dlani vadne
už to nebolí...................................... .