Moje Panenka

Moje malá panenka,
která vždycky se bála, že zůstane sama a nikdo nad jejím spánkem nebude bdít,
moje malá panenka,
která mě konejšila a říkala, že nemůže mě nikdo nahradit.
Moje malá panenka,
se kterou uplácala jsem si ráj při nebeských výšinách,
moje malá panenka,
s níž život nebyl můj a její…ale náš.

Měla jsem panenku,
která říkala mi slova lásky, když ostatní už ztichla,
která líbala mi víčka, když já je nechtěla otevřít,
která líbala mi rty, když nechtěla jsem dýchat,
která připoutala svou ruku k mé, aby mě mohla vyvést ze tmy.

Její oči byly příslibem ráje,
její hlas mast, která jediná klidnila rozbouřené srdce,
její ruce byly křídlem anděla, tolik toho dokázaly nést,
její láska byla osudem.

Léta učila, srdce mé kamenné, milovat,
byla důvodem, proč věřit, že existuje víc,
vedla mě světem, který jsem nenáviděla,
a já za ní jen kráčela a tiše jí učila všemu, co vím já.

Ranili panenku,
mnohokrát její slzy sušila má tvář,
mnohokrát oddaně jsem nastavila náruč…ať mi část té bolesti dá.

Odešla panenka, jednoho dne.
Zůstalo po ní tisíce slov, stovka přání a jedna láska.
Nechtěla panenka, nechtěla už dál být právě mým andělem.

Když odcházela, snad bylo to její zbožné přání,
snad zapomněla, od koho vlastně odchází,
snad plánuje čas napravit, že panenka mi odešla,
snad šťastná bude tam, kde je teď…ať je to kdekoli.

Ne, nemiluje panenka, srdce mé ztrápené,
a já občas na oblohu se zadívám…a srdce ke mně hovoří svou řečí.
Ví, že oba chceme, aby panenka byla šťastná,
že oba chceme zavřít všechno, co otevřeli jsme jí,
že oba chceme panence odpustit, co nás teď bolí.

A teď, když zbylo jen ticho,
jediné, co zůstává, je panenčin smích,
zamčený někde hluboko v srdci.
Mám strach…že vždy už se za ním otočím.
Mám strach…že chybět bude čím dál víc.
Mám strach…že pro tu všechnu lásku budu jí nenávidět.
Mám strach…že to jediné mě může zachránit.

Ne, nedovolím, aby panenku mi vzali,
a nedovolím jí, aby bolest tuhle viděla,
nedovolím lžím, aby rozpletly, co my splétaly celé roky,
nenahradím, co s ní ze srdce odchází.
A kdoví…třeba jednoho dne podívám se do jejích očí…
a budu chtít léčit…sebe…jí…nás.