Znám ty chvíle
kdy na obzoru dne
dusím v sobě
noční stíny
kdy zavírám oči
a na sucho
(jak střepy)
polykám své viny
Znám ty chvíle
kdy bolí všechny
nedospaný rána
a živý sny
ve kterých
bloudím tmou
po ostrých hranách
jak stín za Tebou
Milá Nik, já ti nevím...beru to jako dar, žít si po svým a nebýt stín, krom toho prkýnko a ovladač nikdo za prvý nezvedá a za druhý nepřepíná ;-)
04.05.2018 20:25:57 | básněnka
Asi jsme na tom podobně, já tohle psala kdysi dávno, jako ostatně všechny Ty co vypovídají o mužích, teď jsem sama sebou a s prkýnkem na svém místě..jen ta jediná největší láska mě občas s prkýnkem zazlobí, ale jemu to promíjím, je to přece ještě malej kluk:-)))
08.05.2018 23:07:00 | Nikita44
..jestli, ale ten dotyčnej je Orfeus-tak opatrně..dávej bacha, aby se neohlédnul......nedopovím-viz Řecká báje-poučné..:-D :-(....uvidíš jakej vlastně je až se probudíš...ST*
06.02.2018 20:19:43 | Frr
Kdepak Orfeus, jen pocity co sahají někam do minulosti a prolínají se s přítomností.
07.02.2018 08:03:26 | Nikita44