Nedělní oběd

Je neděle,
v azurovém moři se žlutá loď potápí
v domě právě chystáš pozdní oběd nedělní
do hrnců sůl pláčeš a něco tě trápí
tvůj žal se jak koření na prášek rozmělní

ty se trápíš že pořád nejsem přítomen
už, už chladne stará plotna,jak od karmínu
když přijdu z práce v pase zlomen
na duši cítím hořkost,jako zrnka kmínu

Počkej s obědem lásko ještě malou chvíli
až uslyšíš klíč který v zámku zarachotí
pokládáš talíř s jídlem na ubrus bílý
těším se vždy až přijdu domů za chotí

U nás doma když voní jídlo nedělní
zvoní sousedé že by chtěli také jíst
má žena vaří líp , než v prostoru jídelním
nelžu vám a tím jsem si jist!