Návrat Pandořiny skříňky

Tak jsem se zase

ocitla na hraně minulosti

a přikládám všechna pro a proti

na váhy osudu

Tenkrát jsi po mě chtěla

ať Ti napíšu báseň

Byla o motýlech, můrách, snech

a o tajemství naší Pandořiny skříňky

Víš, já jsem nechtěla lhát

chtěla jsem jen jít dál

s Tebou po boku

vyhrávat bitvy a války v nás samých

Věřila jsem tomu

že se jako motýli transformujeme

a všechny ty můry v odrazech

nočních pavučin jednou provždy zmizí

Jak by taky mohly zůstat

když ráno je tak mocná čarodějka

a když Ty jsi vždycky byla 

o tolik víc, než jen pavučina lží

Milovala jsem Tě

ve všech Tvých podobách

jsem sledovala ten proces proměny

do Tvého svobodného já

Nikdy jsem Tě nechtěla

svázat, brzdit a obelhat

strachem obestřenou mlhou

vzdalující se pravdě v nás

A nevím, co bude teď

když Pandořina skříňka

odhalila po letech znovu svou pravou tvář

pohřbenou tak dlouho v nitru ticha

Ale doufám, že třeba jednou

přiletíme obě zase domů...