Toulky poezií

Když vedle tisíců tváří vnímám jen tu Tvou,
nedokážu říct, že nemiluju
a ze všech lží věřím té Tvé

..rázem potápím skepse do tajů lehkomyslnosti..

odkázaná na stíny melodií,
v zákrytu slov zakopávám o smítka z beznadějí,
v lítostech hledám ten důvod,
proč dozněla a zapomněla zpívat

ale už chápu

nemůžu žít přece minulostí...

otevřete bránu,
vylétnu a pár těch smítek
si odnesu na křídlech
pro těžkosti bytí

/vždyť jen dýchat by bylo moc jednoduché/