Touha věřících

V těch ránech
Kdy odmítám vstát z načechraných peřin
Slzy máčí množství polštářů
Protože musíš poznat zklamání
Aby sis mohla užít vítězství
Své vůle nad hmotou mátožného těla

Když se mě ptáš
Kde jsem v noci byla
Klopím často oči
Abych nemusela lhát
Nebo se mi lhalo líp

V neděli chodím na mši
A prociťuju každý moment
Protože cítím jeho vůni
Která se vznáší všude kolem
Mé hlavy
Co musela sestoupit z oblak

Každou neděli sedím ve čtvrté lavici vlevo
Protože on sedí vedle mě
Naše roztažené prsty svírají zpěvník
A občas se zlehka
Jakoby mimoděk
Dotknou

Dívá se na mě
V očích veškerou samotu
Kterou nejde pochopit
Ale musí se poznat
Do hloubky vlastních očí
Vyprahlých jako hrdlo věřícího před napitím se Kristovy krve

Se zbožným výrazem poslouchám kázání
Ale nevnímám slova
Když mi do uší
Buší údery jeho svalu o hrudní koš
A já doufám
Že aspoň jeden
Je věnovaný mně