Lonely red

Ladná křivka mého hrdla se stáhla
Do perverzního mostu
Co tě převede na druhou stranu
Jako hebká ruka v kožené rukavici

Všechny ty noci
Které jsme spolu prožili přikrytí mlčením
I přerývanými vzdechy
Protože i když nespím
Tiše sním
S namodralými kruhy
Signalizujícími týdny nevyspání
Které přidávají na kráse propadlých tváří i ztěžklých víček

Ptal ses
Na otázky beze smyslu
Tápající na lesklém povrchu
Kde se není čeho zachytit
Já ti odpovídala se stejně hlubokým zájmem
A potají ti mezi řádky vyznávala lásku
Jen tak mimoděk

Jaká barva je tou nesmutnější
Na pomezí osaměle stojící šedá
Bílá jako naškrobený límeček košile ulepený parfémem
Nebo snad její oči které se měnily s každou slzou?

Hledači krás mají žně
Dívají se do sytosti
Přes sklo
I vysokou hradbu samoty
Se kterou proplouváš neznámým davem
Aby ses procitla
Na úplném začátku