Racek

Jsi naštvaná, že venku nebe se mračí
nemůžeš plavat v moři i kdybys chtěla
ostrá slova jsou jako nůž co člověka zmrzačí
ostrá slova, jež zraňují, naše srdce rozechvěla

Od rána křičíš, jak racek na obloze
marně tě uklidňuji že brzy bude krásně
ó bože: ,,Jak mám žít v tomhle lomoze'' ?
zatím ti mohu v dobách šedivých psát básně

Toužím mít klid jako ten racek ve výši
jen jídlo by mne lidé házeli do zobáku
létal bych nad stále zelenými cypřiši
a občas sezobl malé drobky od máku