Za každý..

Za každý rok navléknu korálek bolesti..
A taky štěstí a nevyřčených přání..
Když jsem tu sama a topím se v neštěstí..
Když pustím úsměv do zklamání.

Za každou slzu co tekla na tváři..
Přidám si diamant k prstýnku touhy..
Pak jako hvězda, co do tmy zazáří..
Co protne den, když zdá se tak dlouhý.

Za každou vteřinu, kdy marně jsem čekala.
Vpletu si copánek a do něj nedůvěru.
A ty víš proč? Proč jsem tak doufala?
Proč tolik otázek.. a ze všech směrů?

Za každý úsměv co probleskl pihami..
Pohladím vzpomínku a uložím do snění.
To je tvůj osud, být blízký, zároveň neznámý.
Má cenu věřit, že to se změní?

Za každou ránu, co srdce tříštila..
Přidám si jiskru do uplakaných očí..
Když tys tu byl, tak já zas nebyla..
Proč láska tu bolest nepřetočí?

Za každé pohlazení a pramínek něhy..
Vykouzlím vrásku na kousku tváře.
Když sám jsi v moři a nevidíš břehy..
Za smutné ano u oltáře.

Za každou chvíli kdy žiješ ve zvyku.
Rozdrtím skleněnou věrnost pěstí.
Jak moc člověk poddá se návyku?
Jak moc dokáže přivolat štěstí?

Za každý nádech, ze strachu z prozření.
Rozkvetlou orchidej, kterou mám tak ráda.
Za každou hádku, prý vztahu koření.
Rozlinu úlevu, co zatím nepřevládá...