Spousta všeho

Spousta jmen a
mnoho tváří.
Každý úsměv jeden
bolestí vykoupen,
když to, co se říct mělo
skomírá utajené
v nitru duše zkameněné.

Spousty všeho,
co není potřeba.
Mnoho řečí pro nic,
mnoho úsilí pro sny nesmyslné,
ale nic co by pomohlo životu.
Životu, tomu otrhanci
co se choulí pod koly trakařů
co míří někam.

Spousta naděje,
která však nevyužitá
rozplynula se v žáru své sestry beznaděje.
Které padají k nohám
a uctívají ji pojídači života.

Spousta prachu,
jež teď vládne slovům, větám,
celému jazyku.
Vydává se za zlatý opar,
jež padá na hlavy a těla svázaných,
ale svobodných prašných lidí.

Spousta jmen,
tak doznává zvláštních změn.
Chaosu, prachu a zmatení jazyků.