V OBRAZÁRNĚ

V OBRAZÁRNĚ

 

 

 

loudám se galerií

plnou obrazů

z nichž některé jsou nasvícené

jiné v potemnělých koutech

nebo úplně zakryté

 

míjím portréty všech těch

co mi vstoupili do života

či mi ho dokonce věnovali

 

rád si prohlížím

jejich úsměvy

starostlivé tváře

laskavá i přísná gesta

náklonnost v jejich očích

i skryté obavy

kterým už lépe rozumím

 

vidím též krajiny

zvrásněné v mém srdci

v jejichž řečištích

dosud koluje i má vlastní krev

 

mnohé výjevy plní skopičiny

dětský křik

modřiny a jizvy

první přátelství

na zkoušku času

 

v jiných se cudně skrývá plachost

rašících milostných vzplanutí

 

z dalších pak víří rozevlátá vášeň

jak hříva koně v poblázněném cvalu

dokonce posedlost

sžírající vznícené útroby

jež se léčí jen horečkami

 

obcházím zaprášené výklenky

v nichž už spíš jen tuším

zborcené linie křivd a zrad

pár se jich stále snaží prodrat k pozornosti

i přes těžké závěsy

jež na ně navěšuji

aby se pod nimi konečně udusily

 

s pokorou míjím obraz zkřehlé dlaně

do níž máma naléhavě vetkla

vše co neřekla nikdy slovy

když tiskla tu mou naposled

 

a pak jsou tady plátna

s nedoschlými barvami

a nedokončenými tahy

jedním z nich jsem i já

a nenápadně si s těmi ostatními

vyměňuju světlo i konejšivé stíny

 

v ateliéru prohlídka končí

nehodí se

nahlas komentovat

co kolem tiše dýchá

z malířských stojanů

bez nedočkavosti a spěchu

 

než jednou přichystá se

k instalaci

 

 

Praha, 4.3.2018

 

https://www.youtube.com/watch?v=CI9-9ZzYJEI