Znovu

Stavíš barikády ze skla
Nestojím na nich s tebou v první linii
Ale pod nimi
S tupou šavlí
Prázdným pohledem plným slz a rozstřílenou hrudí
Kdy nahoru za tebou už nemůžu
Protože takhle sis to vybrala

Jednou se musí ukázat
Že i světice podvádí
Sebe samotné
S přeludy
Které jsou jen zvýšením ega
Hezkou náplastí přes krvavý šrám
Přes odchlipující se kůži potaženou zaschlou krví
Která nesroste bez jizvy

Mlčení ale ještě žádnou bitvu nevyhrálo
Jen chlad pomáhá prohře
I když vítězství znamená odsunutá území
A nevyčíslitelné ztráty
Na obětech

Země se bělá pod nánosy sněhu
Které rozbíjím podrážkami těžkých bot
A sním o tom
Že jednou
Se budeme znovu znát