Vzpomínky

Vzpomínky

Dříve než na mě přijde spaní,
probírám se vzpomínkami.
Mé vzpomínky jak krátký film
pouštím si a přemýšlím.
Jako cestou zpět letokruhy stromů,
jako zbytkem vůně ozónu po úderu hromu,
probírám se zpátky dny,
roky, týdny, měsíci.
Nacházím střípky vzpomínek,
ty třídím do hrníčků a krabiček od sirek,
to vše pak přesívám přes síto z vláken snů
a vymýšlím si svého hrdinu.
Ach, jak já bych chtěl být jako on,
pevný a neústupný jako strom,
ze srdcem jako celý svět
a z tváří krásnější než růže květ.
Chtěl bych, chtěl, ale zůstávám němý,
po tváři zjizvené starostmi a nemocemi,
teď jen slza tiše stéká
jako dravá horská řeka.
Možná, že všechny vzpomínky nebyly tak zlé,
snad najde se v mé mysli jedna, či dvě,
které si rád vybavuji znova a znova
jsou to však jen obrázky a němá slova.
Kdo ví, kam se poděla odvaha a chytrost,
možná odvála je lidská bezmocnost a hloupost.
Je čas vyhloubit nějakou past
a chytit si odvahu a chytrost zas.
Věřím, že všechno obrátí se v dobro
a až navrátí se to ztracené kouzlo,
bude těch krásných vzpomínek mnohem víc
a bude tady s nimi zase i chuť žít.