Insitní

A když jsem po hodinách od té knihy vstala

Neviděla jsem

Východisko ve svém životě a ani ohnisko

Tím jsi byl kdysi ty ale shořels

Polena mého zájmu dokonala dílo plameny olizovaly

S tebou i mě a tak dnes taky sežehnutá na kost (bohužel stále živoucí)

Neodblázním se dokud

Nevrátíš se domů

 

Zatím ať radši nikdo nešahá

Na moje popáleniny stého stupně  

 

Na tabuli měli napsáno Život je krásný

Zastavila jsem se četla a věřila

Do chvíle než vylezla postarší zrzka

Se slovy Tak si ju musíš trochu zkrotit kurva

 

Moje poezie je insitní

stejně jako celý zbytek promrdaného světa (- vzniklého z páření)

Toto je taky jedna z těch gnómických pravd

Která ale bohužel nikdy nepřestane být pravdou

 

Ona možná myslela tu děvku od S co mě doma čekala

Když jsem za ní šla udělalo se mi blbě z hladu a ze světa

Ale pocit promrhaného života je taky jenom pocit

Legitimní jako radost nebo naplnění

 

Až se nebudu cítit nijak

Teprv nebudu