Vârful Cearcănu

Mé oči vyhaslé nejsou
ani teď a ani jednou
nebudou, rudou noblesou
disponují, nezešednou

popelem Velkého třesku
nemám s ním nic společného
kde jsem byl dnes do rozbřesku?
neprozradím, zrádce svého

nemá moje jsoucnost noční
v úplňku sám beze stínu
nestřežím svůj kontakt oční
s dívkou snů, neopominu

navštívit ji, pod očima
tmavé kruhy mívá poté
z Vârful Cearcănu zpříma
vyhání mě anděl, pozdě

s ohnivým mečem, pochodní
svítí mi na cestu z ráje
do ledové noci od ní
tref do zad nepočítaje

upadl jsem nedaleko
je-li dvěma být souzeno
umrznout pod bílou dekou
sněhu, lůžko je prostřeno