Anotace: Stvořeno jako důkaz o tom,že se dá básnit o všem.I když zrovna nemáte námět.
Inspirace
Do bílé obrazovky hledím,
prsty mé klávesnici,dávají čas.
Námět v tom světě honím,
I tam kde dávno usedl prach.
Přetáčím listy knih,
mezi řádky sháním iluze.
Osud prosím,
ať přidá drobet básnické infuze.
V knihách poněkud ztracen,
již lehce mimo je moje vědomí.
Touhou psáti jsem tlačen.
Však fantazie lehce hladoví.
Unášen časem,
znechucen zlou dobou,
Psáti chci,ale nevím o čem,
snad jen,že v mysli prodírám se mlhou.
Slova ztloukám do vět,
a z vět dělám rýmy.
Co mezi těmi proslulými,
zkoušej do světa proniknout.
Oči do zdi zahleděné,
myšlenky probíhají,jak na běžícím páse,
Nejednoduché je stvořit dílo dokonalé,
jak laikům zdá se.
Snad je to jen drobná chvíle.
Však pro básníka zlý sen,
Když je bez indície,
však touhou psáti proháněn.
Zoufalství či básníkova krize.
S Chtíčem psáti a nemít vize.