BN

 

 

 

 

 

 

I.

když hledáš cestu ven

a máš na to jen tři vteřiny života
zapomeneš kudy chceš jít
a jdeš rovnou za nosem
oddechuješ a nevnímáš své kroky
a pak najednou staneš na vrcholu hory kde ti
ti dole nadávají do šílenců a vyčítají ti tvé kroky
jako bys je tam dole chtěl poslouchat
každý vidí své výkyvy nálad v tom druhém
a když neoznačkuje víc než svůj patník

posere se z toho na celý zbytek života

 

II.

byl jsem v poli kde rostlo obilí a oblékal si šaty strašáka
nechal ho nahého napospas slunci a větru
nebe se zatahovalo
ještě neprší ale co nevidět bude
už nejsou vidět ani stíny
ani barvy světa kolem
vše kolem mé osoby zchladlo a bylo napadeno plíživým morem
v roztrhaných šatech jdu cestou necestou
dolů a pak zase nahoru
a za mnou se kupí oblaka
těžká mračna plná zloby

 

 

III.

a pod veškerým černým nebem světa..

se mi do úst vkrádá jedna obyčejná věta
pár slov která řeknu jenom jednou
bylo to skvělé bylo to na nic
bylo to takové protože to bylo se mnou

a na pozadí událostí právě proběhlých
se válí mrtvé stromy tiché louky šeptající řeky
pod rozbitým černým nebem z černé rašeliny
vykvetl první barevný stín

 

 

a obepnul ten můj šedočerný mrtvý svět zase barvami