Dohnala mě pravda,
je příliš krutá.
Do srdce díry
mi bezcitně kutá.
Jak zasáhnout mohla
jsi mě tak silně?
Teď blouďím zas světem
zbit a bezcílně...
Jsem raněný, smutný...
Naštvaný na jiné...
Za to cos udělala
trest mě též nemine.
Radši ses svěřila,
se svojí vinou...
Však je lepší že vím,
když teď city mi hynou?
Uz necítím to
co pojilo nás...
Mé srdce jsi vyrvala
a spálil ho mráz.
Rozpadá se na kusy,
Už nejde zachránit.
Ach, ty naše lásko...
jak měl jsem tě ubránit?