prosící

taková úzkost až bezmoc
nemoci utéct
vymanit se

jako když tě zavřou
do krabice
nemůžeš ani dýchat

ta historie stále se opakující
a kde je člověk
kam se poděl

vždyť tam přeci někde byl
sváděl zápas
za lepší příští

což sám raději oběsil se

vždyť byls na tom kříži
přibit
nebránil ses

i tebe by nám rádi vzali
poslední naději
když vše se kolem bortí

hledíš na nás
skrze všechny zázraky světa
a ptáš se
nás se ptáš - nás lidí

kdo pomůže ti

s těhotnou ženou na ulici
kdo ukáže cestu slepci
kdo soucitně usměje se
starci do tváře
kdo zotvírá všecky ty lidské žaláře

sám nemůžeš si pomoci

pro svobodu
jíž dostalo se člověku
vyslyš nás
prosící


dej nám ještě šanci
ať nedupeme po lidství