Ležení
Ležení
Anotace: Ve vojenském táboře to není a nikdy nebyla žádná legrace, takový zážitek bych nepřála nikomu, ani kdyby o to sám stál
Umírá vojáček v zákopu,
bude mít napsáno na hrobu;
Jakpak se jmenoval a kdypak žil
a na které straně vojsk se dneska bil.
Přátelé, připijme na něho,
co na tom, že to byl kmán
a že ho nezříme živého
- jeho žold připadne nám!!
Já jsem voják, jako ty,
jako ty v ležení uvězněn tady,
není tu místa pro city,
všichni jsme stejnými vrahy.
Já jsem voják, ty taky, i on jakbysmet,
dneska nám štěstěna přála,
Zítra zas vezmam' bajonet
na pana generála!
Já jsem voják, ty taky, i on jakbysmet,
nezlob se, příteli, prosím,
však já odtud zběhnu, chci poznat svět,
dřív než i mne smrtka skosí.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Je to myšleno s jistou nadsázkou:) Když tě chytnou verbíři a ty neumíš málem ani udržet meč v ruce - co je tvá čest? Kde má místo čest sedláka, který chce jen přežít a vrátit se k rodině? (jakože po těch sedmi letech, na které se verbovalo, jen málokdo zůstal naživu)
02.04.2018 15:22:52 | Abeekr
Dovoluji si tvrdit, že ve vojenském ležení je vždy legrace, končící křečí, čím blíž k boji. V těch posledních chvílích je místo pro extrémní city. Říkat že voják je vrah? Kam potom patří čest, hrdinství, vlast?
27.03.2018 10:50:22 | Lesan