O Praze

Zřím na přístav v náručí matky měst
ach ty veliké lodě do tmy tonoucí
jejiž sláva skutečně dotkne se hvězd
zde strávíme svůj čas pozdě do noci

Nebe má dnes barvu pražského groše
let ptáků po Vltavě chladnou vodu čeří
chtěl bych s tebou zažít trochu rozkoše
nebe však stále připomíná sivé peří

Dali jsme si s milou schůzku nedaleko Holešovic
další den ale telefon oznamuje že nemůžeš dorazit
ulehlas s teplotou a párem planých neštovic
můžu jen doufat že máš dost sil bacil porazit

Další den horečka prudce stoupá
jak vozík horské dráhy na Matějské pouti
celá se chvěješ a kůže se ti z těla loupá
ráda bys zdřímla, nemůžeš však usnouti

Obloha náhle zčernala jakoby hrozilo cosi zlého
to volala tvá máma že její dcera zesnula
celou noc u sebe měla anděla strážného
ani její matička se od lože nehnula

Od té chvíle procházím uličkami staré Prahy
je zima a zkřehlé prsty soukám do černých rukavic
cestou do Nuslí narazím na chladné sebevrahy
jenž chtěli od života možná trochu víc

Ach ty veliké lodě jakoby se celé potopily
nepočkaly ani na lunu co se dnes směje
stejně jako ty když jsme spolu noc propili
teď můžu z očí utírat slané krůpěje

Tři labutě za sebou plovou po Vltavě zlehka
bílé peří je na hladině drží jako bóje
ač vím že dávno je ti země lehká
slyším v dálce zvuk ze starého Orloje