za zamčenými dveřmi
za zamčenými dveřmi
vyprazdňuje
sklenice
jdu
cestou po šíji
holky
u které je mi jedno
jak vypadá
protože
má červený kozačky
a je taky drahá
takže
musí být dobrá
a voní
jako něco dávno
a je trochu nešťastná
a vzbuzuje potřebu
ochrany…
takže ta cesta
jež mohla
vést do Říma
klikatí se
přes
žhnoucí uhlíky
hodinového hotelu
ten
je teď mým domovem
je jedno
co hrají v rádiu
ona používá všechny ty triky
a
tady zpívám já
za potlesku
měsíční záře
trhám stehy večera
a koukám
že
nám oběma tlučou
srdce
jako milencům
za zamčenými dveřmi...
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
tedy ty píšeš... tak nějak bez toho všeho, s čím já... crcám se s city a vůbec a takhle dokonale to jde bez...
dostal jsi mi do vzpomínek toho, kolik času jsem trávila s lidmi, kteří nešťastní a já neuměla odejít, protože...
týýýjo, díky... nedělala bych to, kdyby ti všichni napsali tohle... nebo asi dělala jsem příšerná... jsem fascinována chladem, který v sobě neumím udržet, ale jo, i tak všem tlučou srdce... a lze v tom nacházet ...
14.04.2019 02:46:16 | zelená víla
Do pytle. Doufám, žes něco vydal. Teď budu mít v hlavě dlouho červený kozačky.. Absolut.
07.01.2019 21:10:23 | Now
Za potlesku měsíční záře dají se najít jiné dveře, které se otevřou samy na oné klikaté cestě vedoucí do Říma... :)
Krásná báseň.
29.03.2018 19:06:49 | Aiury
Zvláštní, takový svět neznám. Ale když Voní, jako něco dávno, mohls něco najít... :)
27.03.2018 17:15:24 | Philogyny1
Všechny cesty vedou do Říma, akorát některé jsou víc klikatější. Líbí se mi :-)
27.03.2018 16:57:04 | Laika
..kde se takové ženy loví
a kudy vlastně chodí
proč stačí tak málo
by srdce trochu hřálo
smutno je mi
že neobjímáš tělo jiné ženy
27.03.2018 14:52:31 | JSJ
Je zvláštní, kdy, kde a za jakých okolností
se může člověk cítit být "doma"...:-)
27.03.2018 14:33:08 | Dreamy