Kráčím...

Kráčím..

Kráčím přes pole a je mi krásně,
kráčím přes pole a vymýšlím básně,
kráčím přes pole a pode mnou mlaská hlína,
kráčím přes pole a přichází zima.

Kráčím, nemám žádný cíl.
Kráčím! Možná jdu jen abych se rozcvičil.
Kráčím a kráčím stále dál.
Kráčím! Nemám proč bych stál.

Kráčím náhle skrz hustý les,
kráčím přes neprostupný vřes,
kráčím a prodírám se křovisky a trním,
kráčím stále dál a všechno to zlo trpím.

Kráčím přes močály a překračuji srázy,
kráčím dál, i když mi pod nohy klacky hází,
kráčím bez ohledu na počasí,
kráčím, už jen nekonečno mi do cíle schází.

Kráčím a cestou chudnu i sílím,
kráčím a v cíli bych měl být každou chvíli.
kráčím a nepotřebuji spát ani jíst,
kráčím jen dal a dál! Co chtít víc?

Kráčím a nevnímám ty míle,
kráčím a vypadám stále čile,
kráčím a mám pocit nádherný,
protože spím a ve snu kráčím po zemi.

Vidím Viktoríny vodopády,
o chvíli později si prohlížím skotské hrady,
pak se pomalu procházím po písčitém pobřeží,
nespěchám, ve snu čas neběží.