Ke svobodě

Nevěřím na přednost v jízdě, ani na soucitný vzdechy,
poslední noc v našem hnízdě, zítra letím nade střechy.

Kdo si myslí, že svět stojí na lidech jež láskou planou,
ten se v skrytu duše bojí, jennom ať plát nepřestanou.

Blíž se bližní ruka blíží, vedená je ideály,
koukej spadnout do potíží, abychom je nezklamali.

Každou mojí nohavici, drží silné vlčí zuby,
trochu těžcí jsou ti psíci, co se silou tlamy chlubí.

Jak vrčící pytle s pískem, chtějí zabránit mi v letu,
zakryjte mě obeliskem, už se nemám valně k světu.

Jedna chvíle nestřežená, mezera dvě pídě v plotě,
beru nohy na ramena i vy své duše osvoboďte…