Dotek

Místa jež budí vzpomínky,do nohou tlačící kamínky - na cestě.
Chodidlo bosé každičké zrnko cítí
Ruka sevřená tolik by chtěla míti-dlaň tvou.
Stoupajíc nahoru, blíže tam kde spíš
Sedám si u stromu,srdce tluče,ty víš
Lehám si do trávy- ona hladí mou tvář Pozoruji tvé chrámy - necítím zášť.
Prstem maluji na zdi , vstupuji do dveří
Vím,že tam jsi, lehká jako pápěří
Zavírám oči, má tvář tvé teplo cítí
Vím že tu budeš , dokud slunce svítí
Slunce jsou tvé ruce
Vánek tvoje vůně
Tráva je náručí
A nebe? Jakobych koukala ti do očí...