NEKROLOGY
NEKROLOGY
NEKROLOGY
nekrology
zpravidla úplně nelžou
vždy ale cedí pravdu tak
aby zůstala jen ta
co se právě hodí
z člověka zbyde stěží půl
vosková figura
toporný génius
a tak trochu vůl
co nikdy opravdově nežil
hrdina limonád
své předlohy jen přebarvený stín
komiks omylem do čítanek
pitomý článek do novin
málokdy ovšem čtivý
neduživý
zbavený kolotání krve
z volovin
Praha, 21.4.2018
https://www.youtube.com/watch?v=2ApO14eyuzI
Komentáře (11)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Ami...připomnělo mi to chvíli, kdy nám v pohřební službě řekli - něco napiště o tátovi, my to přečteme...na to nikdy nezapomenu. ve chvíli smutku vzpomínat...seděli jsme v kuchyni, a nikdo nemluvil....dobu.a tehdy jsem si řekla- NE ! nikdy nedovolím cizí lidi na svém pohřbu. dcera má instrukce. bez lidí. jen rodina. ostatní mohou zapálit svíčku doma, budou - li chtít.to jsem já a ostatní neřeším.....a přesně jak píšeš...někteří lidé dovedou sepsat takové ptákoviny, že člověk pomalu neví, o kom to hovoří.....podle mně je lepší být připraven. no - možná to teď zní trochu pionýrsky - chacháááááá....:):):) no ale- v tomto případě to je snad omluvitelné...**ST**
22.04.2018 17:19:36 | Anděl
Anděli, vnímáme to asi hodně podobně, proto se i u tak ne příliš humorného (i když jak se to vezme) tématu usmívám, když čtu Tvou živou reflexi... :-)) Smuteční řeč nebo nekrolog je vlastně také jakýsi druh literatury - mohou být kvalitní i nekvalitní, od srdce i jen ryze formální, atd. A opravdu dobrých autorů je asi vždycky nedostatek. I když srdce je tady možná důležitější než formální dokonalost - někdo ho ale třeba pro tu formální křeč (do jisté míry i pochopitelnou) zapomene přizvat ke spolupráci... A koukám, že bychom to mohli rozvíjet stále dál a dál, tak už raději zabrzdím... :-))
23.04.2018 10:58:20 | Amonasr
Ami....neubráním se jisté poznámce.....nakonec jsme u táty něco sepsali. docela dobře, řekla bych. důstojnost obřadu zcela zabil polský kněz. četl totiž tak šíleně zkomolenou češtinou duchovní část, že mnozí přítomní propukali v dusivý smích, a moje dvě děti to nesly tak nelibě, že po skončení obřadu nedbajíc na kondolence doslova utekly z obřadní sítě a plakaly za tůjemi.....tak......jinak vesnické pohřby mají něco do sebe, a přináší jisté uklidnění když člověk slyší - ten měl ale hezkej funus.....což klidně oželím v mém případě -:)-:)-:)
23.04.2018 12:41:31 | Anděl
Taky pohřby nemusím, Anděli, ani toho svého bych se jednou nejraději neúčastnil - neurazím se tedy, když ani žádný nebude... ;-)) Kdysi dávno jsem ale dokonce hovořil nad rakví svého nejlepšího kamaráda, nic těžšího jsem asi nikdy neskládal a bylo to pro mě hodně těžké to i přednést, málem jsem se k tomu na poslední chvíli ani neodhodlal, i když to ode mne rodina očekávala. Pak jsem se ale přeci jen pochlapil a udělal jsem dobře. Jsou zkrátka situace, kdy člověk už víc pro někoho udělat nemůže, a tak by to udělat měl - pro něj i pro milosrdnou vzpomínku na rozloučení těch, kterým nejvíc chybí...
23.04.2018 16:32:16 | Amonasr
proč ten pesimismus ... úsměv.z
22.04.2018 14:05:35 | zdenka
Já to, Zdeno, nepsal s nějakým pesimistickým pocitem - číst se to dá ale pochopitelně různě, jako téměř každá báseň... :-)
Prvotním impulsem mi bylo čtení skvělých nekrologů v knize A.J.Liehma "Názory tak řečeného Dalimila", které psal v emigraci v 70. a 80. letech, a díky nimž tak m.j. zůstávají uchována i jména zajímavých osobností, které jsou dnes nezaslouženě již téměř nebo i zcela zapomenuty. Takový nekrolog má svůj nepochybný smysl. Zároveň se mi ale vybavily všelijaké nekrology a smuteční proslovy, které jsou často zcela plytké, povrchní či dokonce jen formální. Takže to byla jen taková momentální reflexe, která se stočila tam, kam se už sama stočila... Baví mě hrát si s nápady, které se ve mně rodí jako odraz nejrůznějších impulsů :-)
23.04.2018 10:43:40 | Amonasr