Spojení

V tichém poledni nedělního dne

Slunce něžně kůži rozpaluje.

Svým žárem po srdci se pne

a svým zlatem celé jej vymaluje.

Uvnitř však naděje dohořívá,

že naše láska na vrchol si sáhne.

Já přestávám být již trpělivá,

čekáním na to, po čem má duše prahne.

Teskně kos, teskně si zpívá,

na povrch vyvstane vzpomínka tklivá

na noc, kdy nic jsme netušili.

Tak v tvém pevném objetí,

toužím po oném spojení,

aby v jedno tělo jsme se proměnili.