tři kostky cukru

Sny jsem zabalila do krve svého srdce

je lehké snít
těžké je sny žít

a tak po kapkách sbírám odvahu
co jednou jako proud řeky vteče
do vyprahlých žil

a tak sbírám plátky růží co mi na stůl
pod vázu
čas nadrobil

jednou budu mít vrásky od smíchu
ústa od ucha k uchu

nebudu trucovat a urážet se
nebudu klesat na svém duchu

teď musím na sobě pracovat
potit krev a každý den se přemlouvat

nic není zadarmo
štěstí jen tak nepřijde samo

musím ho pozvat dál

vtisknout mu svojí adresu do dlaní
a pak už jen děkovat…

že přišlo a smutek můj zahání