___99_8_9_

8 Volný ve svém vzdáleném 9 Světě který se neztratil

99 Hlava plná kovu


čas stojí a
čechrá vlasy tichým spícím letadlům která plují ve spáncích snících lidí
v pohodlných bezpečných postelích
snít se může
spát se musí
a vůbec

všechno kolem když už nespím
se mi hnusí

má si člověk nechat ukrást duši?
vytrhnout si srdce z těla
uříznout si jazyk aby pravda neměla jak ven?
a co pak a a co teda potom
no co s tím co chceš dělat dál?



řeknu to krátce tak
jak to říct můžu
čím víc je někdo machr z ghetta a s hadrama xxl
tím víc je jenom nudný ocas který toho ještě moc neviděl

svět je velký
a pořád se točí




věřím že vidím dál
za obzor
do dnů a let která teď ještě nejsou
ale mohou být
a
já tam jít nechci

nikdo tam jít nechce


čas nic nezahojil

v té kobce jsou dvě židle
prázdný stůl a možná ještě lžíce

a já?
mám teď dřevěnou hlavu dali se do ní červotoči
a na stěnách čtyři obrazy:




já když odlepuju z těla poslední zbytky svého já
které stejně dorůstají



já když počítám vteřiny na hodinkách a kolem mě ubíhají dny a roky



já když tolik chci všem kolem mě sněžit ale místo všeho
prším a chytají mě cedníkem
ti chytřejší mě nechávají stékat po dlaních



a já když se rozpadám a ostatní v tom vidí posun vpřed




a když se rozhlédnu kolem sebe
jsem to vlastně já
já jsem to vězení
ta cela i ten klíč

jsem pořád ještě živý i když začínám modrat
a studět
a okraje mého dosahu jsou ostré
a pichlavé
a já nemám čím bych zalepil tu mezeru mezi všemi mými děrami



a tak se dál rozpadám a všechno je mi už jedno
protože můžu být pohodlné bezpečné letadlo
které si jen tak pluje ve snech
všech spících požehnaných
pracujících
otroků
dneška



dělá nám to dobře
když v srdci si nosíme svůj vlastní hněv




zavři knihu zhasni a táhni proboha konečně spát
a příště už nečti
zapomeň

tři
dva
jedna




je ráno, hurá do nového dne!