Skrýš

Dlaní tě hladím jak prázdný stín,
stín odchází s ránem a já s ním.
Po sklenkách těch čirých vín,
ty už dávno víš; že se neloučím.
Volám ti když padám níž,
do propasti kde minulost má skrýš.

Děkuji za tvůj vlídný klín,
klín ve kterém spáti smím.
Nevzít si ho byl by hříšný čin,
však vlastnit ho si netoužím.
Volám ti když padám níž,
do propasti kde minulost má skrýš.

Pak když končí noční splín,
splín ve kterém jsi zlá a já zlým.
V posteli jsem tím kdo je vin,
vím že k tobě nepatřím.
A já volám ti když padám níž,
do propasti kde minulost má skrýš.